s6.
...
Zas na druhou stranu, mohl jsem být sládkem v Plzeňském pivovaru, ale kdo mohl tušit v dětských letech, při výběru povolání, co mě za pár let bude bavit. No, dneska už je to pasé. Počítač mezitím naběhl, přečetl jsem nové pracovní mejly od projektového manažera a šel zaúkolovat mistry, co bude dneska hotové a načrtl plán na blízké období. Moc se jim to nelíbilo, ale to je jejich problém. Hold budou muset některým lidem šlápnout na krk, aby se práce včas stihla. Dneska musím projít dvě mašiny, které budeme v brzké době předávat. Raději to vždycky ještě projdu, abychom na něco nezapomněli. Nerad bych, abychom pak měli ostudu po celých Českých drahách. Takže mistry jsem zaúkoloval a jdu projít partie a zjistit, co všechno po dobu mé nepřítomnosti vybuchlo. Samozřejmě, že nevybuchlo nic, je to jen takový slovní obrat, ale zjistit co se děje v dílnách je potřeba. U elektrikářů je to bez problémů, ti jsou naučeni ještě z dob, kdy jsem jim dělal parťáka. S těma se taky nejdéle zdržím. Pokecáme kde, kdo byl o víkendu chlastat a jak dopadl, zasmějeme se tomu a jdeme dál. Armatura je mé další místo, kde se zastavím. Tam je to trochu horší. Polovina lidí mě tam připadá nesvéprávných, ale dnes mám štěstí. Je tam jeden z těch inteligentních. Zjistím, jestli nemají nějaké problémy s materiálem, a když ne, tak mířím k mechanikům. Ti mají problémy vždy. Dodávka materiálu, který se již nevyrábí, je docela oříšek. Poslechnu si, co všechno nemají, odkážu je na jejich mistra, projdu rotundu plnou motorových vozů a vagonů, v hlavě se mě seřadí návaznost prací a termíny a pak mířím zpět do kanceláře. Ještě mě čeká ranní porada a pak datlování do počítače. A toho datlování je docela hodně. Tak tak to do fajrontu stíhám. Ještě jednou projdu partie a rotundu abych si zkontroloval z rána zadanou práci a fajront jsem propásl o čtyřicet pět minut. Tak jak vždycky. A to nám říkají, že den má dvacet čtyři hodin. Argument, že nám platí jen sedm a půl hodiny už je nezajímá. Ale tak je to asi všude. Na hodinách nastavím dovolenou, odpíchnu, převleču se, sednu na svůj pekelný stroj a řítím se k domovu. Jsem zvědavý, jestli Adra odepíše a jestli bude mít zítra ne mě čas. Pokud ano, vyrazím hned ráno, abych tam tak kolem oběda byl. Nesnáším cestování. Hlavně cestování vlakem. Vím, o čem mluvím, dělám přeci u ČD. Cesta bude strašná. Bude malý zázrak, když stihnu všechna spojení a dorazím včas. Někdy si říkám, že v ruletě bych měl větší šance. Uvidím, nechám se překvapit. Adra, Adra, Adra, mám jí plnou hlavu. Dneska asi neusnu…