Jdi na obsah Jdi na menu
 


 
Sedíme u Fagorise v hospodě. Jeho malebná hospůdka se nachází na Moravě v lokalitě Valašska, jmenuje se Šenk Maja. Jindy tam má lidí víc než dost a pivo teče potokem. Bohužel ne dnes, bohužel už ne pro nás. To „ bohužel „ už raději nebudu opakovat, nedělá nám to nějak dobře. Fagoris dnes hospodu pro obyčejné lidi raději uzavřel. Dnes je otevřítá pouze pro nás, pro malou skupinku věrných a odvážných. Zatím jsme tam pouze čtyři. Možná by nebylo na škodu, kdybych nás přítomné trochu představil. Tak já se jmenuji Kreator, nechci se přeceňovat, ale jsem vůdce a mozek celé naší skupiny, taky jsem ze všech nejstarší. Na proti mě sedí Fagoris, ďábelský kolega s ďábelskými nápady. K jejich realizaci nemá nikdy daleko. Člověk někdy žasne, co všechno dokáže vymyslet a napáchat. Často žasnu i já. Zrovna vytáhnul z kapsy balíček karet. Tázavě se na mě a Mordase podíval. Oba jsme souhlasně přikývli, jen Morgana s úsměvem protočila oči, sedla si k vedlejšímu stolu a zapnula notebook. Mariáš je pro tři a ji to stejně nebaví, raději brouzdá na netu. Jak jsem se již zmínil, třetí u stolu, jež sedí po mé pravici, je Mordas. Šílený Mordas. I když nepozná karty, Mariáš hraje nesmírně rád. Potom není čemu se divit, že je u toho tak veselo. Je to specialista přez počítače, no věřili byste tomu? Toto je myslím tipický příklad toho, že většina géniů byly šílenci. Možná se mýlím a Mordas je opravdu pouze šílený.
„ K ránu bude sněžit „ ozvala se Morgana od notebooku. ,, Tak to je dobře, nepůjdou vidět stopy a krev zavane sníh,“ odvětil jsem s pocitem, že stěstí bude stát na naší straně. Né že bychom ho potřebovali, ale je to příjemný pocit. Kdybych to přirovnal k Mariáši, tak je to taková sedma na konec.
,, Velká dává,“ ozval se Fagoris. Všichni jsme sejmuli. Mordas to tradičně prosral a začal rozdávat.
Samozřejmě mu nevyšly karty. Morgana, žena moje milovaná, se chytla za hlavu a se slovy : ,, Mordas, kdy ty se konečně naučíš počítat?“ se vrátila k internetu. Na karban s Mordasem evidentně nemá nervy. ,, Mám tady lahvinku pravé valašské, je deset let stará. Toho chlapíka, kterému ta krev patřila, jsem ulovil, když se potácel z pálenice. Měl tak čtverku v krvi,“ hodil do placu Fagoris.
Lačně nám vyjely špičáky. Už je vám doufám jasné, co jsme zač.
A tak jsme tam seděli, popíjeli a hráli karty. Morgana byla stále zabraná do netu. Kdo by si myslel, že nás nesleduje, tak by šeredně mýlil. Hold ženská, ta je vždycky zvědavá na novinky.
,, Pamatujete si ještě na naše začátky?“ Zeptal se Mordas. ,, Já ještě mlhavě ano,“ odvětil jsem a ponořil se do vzpomínek.
„ To jsem byl tehdá ještě mladý Kreatorek, když jsem byl pokousán eminencí. To byly začátky, to jsem dostával od vlkodlaků na budku. Dnes se tomu musím smát, ale každý jsme nějak začínali. Tenkrát jsem byl lovec samotář. Ani ne tak lovec, jako spíš samotář. Bloudil jsem ulicemi Brna a lovil lidi pro peníze a kořist. Taky samozřejmě pro svou obživu. Bez krve to prostě nejde. Jednou, bylo to blízko Hlavního nádraží, se na mě nalepil stín. Najivně jsem si myslel, že jsem neporazitelný. Počkal jsem za nejblyžším rohem a napadnul ho. Takovou nakládačku jsem snad v životě nedostal. Se zbytky svých sil, dolámaný a dobitý jsem se doplazil na nádraží. Tam ležel u podchodu, novinama zakrytý houmlesák. Alkohol z něj táhnul na sto honů a já jsem potřeboval krev. Tak vzniknul Mordas.
Nějaký čas jsme po Brně lovili spolu, jen já už si nebyl tak jistý sám sebou jako dřív. Pořád jsem se ohlížel, jestli mě onen stín nepronásleduje. Nepronásledoval. Byla to však jen otázka času, kdy se znovu střetnem. A střetli jsme se. Lovil jsem tenkrát spolu s Mordasem kolem Řečkovic a tam se to stalo. Zaútočili jsme s Mordasem zároveň. Sejmul nás oba. Já jsem zůstal při vědomí, Mordas byl v limbu. „ Tak co, už máte dost?“ zeptal se stín a sklonil se nade mnou. Nebyl to člověk, byl to vlkodlak. Byl to Jan Stuart, můj první učitel. Slyšíte dobře, upíra učil vlkodlak. Tenkrát nás nezlikvidoval, slitoval se nad náma a když viděl, co jsme za chudáky, dal nám několik dobrých rad, kterýma se řídím do dnes. Ironie osudu však nezná hranic, dneska je součástí mého klanu. Je to jeden z mých elitních zabijáků.
Ale abych nepředbíhal, bezcílně jsme se motali po republice, putovali z jednoho města do druhého, občas jsme narazili i na nějakého vlkodlaka, sejmuli ho, nebo sejmul on nás. Bylo to takové prázdné období. To trvalo do doby, než si nás všiml upír s válečnickým jménem Sračka. Naverboval nás do svého klanu (už si ani nevzpomenu, jak se ten klan jmenoval), tam jsem se poprvé seznámil s Fagorisem, Zubíkem, Cougarem a ještě jedním, na jeho jméno si však nemůžu vzpomenout. Zřejmě za to může ta Fagorisova lahvinka. Sračka byl sice tvrďák, i když to tak podle jména nevypadá, ale klanu se téměř nevěnoval. V té době jsem přebral iniciativu a založil svůj první klan.
Klan Pilsner Urquell.
Všichni lidi od Sračky přešli ke mně. Úplně první sestava Pilsneru tedy byla: Kreator, Fagoris, Mordas, Cougar, Zubík a ten zapomenutý. Ale já si na jeho jméno jednou vzpomenu…
 
 

další strana