Jdi na obsah Jdi na menu
 


s3.

...

Zbytek cesty proběhl bez problémů a já se až na ten malý konflikt, v pohodě dostal do Veselí. Autobus zastavil na autobusovém nádraží, já vystoupil a kráčel k domovu. Veselí není velké město, leží v rovinaté krajině, má třináct tisíc obyvatel, školy, gymnázium, polikliniku, úřad práce, městský úřad, železniční a autobusové nádraží a pár firem a podniků, které se starají o zaměstnanost místního obyvatelstva. Já pracuji v DPOV a.s., je to dceřiná společnost Českých drah. Dělám tam rozpočtáře, platí docela slušně. Je víkend, tak mám volno. Hned jsem ho využil na cestu ke staré základně. Vhledem k tomu, že je všude pořád víc vlkodlaků a nemá je kdo zastavit, mám v plánu dát dohromady starou partu. Tajná schránka ve staré základně obsahovala data a kontakty na všechny členy klanu. Teď ji mám u sebe a doufám, že tam ta data budou. Pokud nejsem v bezpečí, nemám odvahu schránku prozkoumat. Přidal jsem do kroku a nechal za sebou pár hospod, obchodů, střed města a mířil jsem si to bočními uličkami do svého domku, kousek od řeky Moravy. Bývá se tam docela dobře, je tam klid a pohoda, občas slyším houkání lodí, které brázdí říční tok, a za letních večerů slyším dokonce kvákání žab. To je panečku koncert. A jak se u něj dobře usíná. Odemkl jsem a otevřel těžké dřevěné dveře. Chládek domu byl docela příjemný. Zul jsem boty, sundal koženou bundu, pověsil ji na věšák a zamířil jsem k lednici. Tam už na mě čekala chlazená krev. Hezky v půllitru. Oroseném půllitru. Jenom to ve mně zasyčelo a tak jsem otevřel ještě jednu láhev. Tu už jsem si pomalu vychutnával. Úplně jsem cítil příval síly a adrenalinu. Vešel jsem do svého pokoje a zapnul počítač. V dnešní době už je to stará herka, ale když jsem ji před pěti lety skládal, tak to byly nejnovější komponenty. I dneska stíhá naprosto všechno a jsem na sebe docela hrdý, že jsem složil tak vyváženou a funkční sestavu za minimum peněz. Jsem prostě borec, co si budu nalhávat. Rozdělal jsem balíček, který jsem si přivezl ze základny, otevřel ho a vylovil z něj flash disc. Systém mezi tím naběhl a já zasunul flešku do USB. Před očima mě proběhlo, jak jsme blbli, když jsme tuto zálohu dělali. Nikoho z nás ani ve snu nenapadlo, že by se jednou mohla hodit. Cítili jsme se silní a neporazitelní. Měli jsme tenkrát pěkně nakročeno na vyhlazení vlkodlačí smečky na Valašsku. Bohužel jsme netušili, že dojde ke spojení okresů. Tenkrát vlkodlaci hodně posílili. Bylo jich tak deset na jednoho. To jsme nevěděli a taky jsme na to doplatili. V útoku nás předběhli. Do týdne jsem měl po klanu. Základna zničená, zbytek klanu kdo ví kde. Ani dnes netuším, jestli někdo kromě mě a Mordase přežil. Mordas je ze stejného města jako já.

 

sipky-krve-002.gifsipky-krve-001.gif