Jdi na obsah Jdi na menu
 


s2.

...

Následně na to, obě stařenky dobrovolně odevzdaly své důchody mladší generaci. Říká se, že líná huba, hotové neštěstí. Myslím si, že stařenka ho znala taky, jen neměla biceps, aby si to uhájila. Od toho dobročinného finančního daru rozjařené mládeži, už stařenky ani nepíply. Jedna z nich možná proto, že nemohla vypáčit zubní protézu ze sedačky autobusu a nechtěla bez ní šišlat. Výrostci se zaměřili na matku s dětmi, které se k ní ve strachu tiskly. I ona musela odevzdat obsah peněženky. Nepomohly ani slzy a pláč, ani prosby, že má děti a nebudou mít co jíst. Výrostci oponovali tím, že jim to nevadí, hlavně že oni budou mít za co pít. V klidu jsem seděl na zadním sedadle a poslouchal muziku. Chuligáni mezi tím zkasírovali všechny cestující a došli až ke mně. I po mě chtěli peníze. Taky se jim líbil můj Sony Ericsson. Nemám rád, když někdo mimo mě páchá zlo. Poslal jsem je do prdele. Pěst, která mě letěla do obličeje, jsem chytil do své ruky a stiskl jsem ji. Rozdrcené kosti a krvavá sračka mě protekly mezi prsty. Povolil jsem sevření a nechal výrostka, aby se pořádně vykřičel. Docela mě překvapil, zrovna omdlel. A to jsem se těšil, jestli umí řvát víc než Petroza. Co nenařval on, to nařvali jeho kumpáni. Asi si mysleli, že čím jsou hlasitější a sprostější, tím větší mají svaly. Neměli. Hned jsem jim to vysvětlil. Jednoho jsem chytil za vlasy a poslal ho proti bezpečnostnímu sklu. Ozvala se rána. Sklo nepovolilo, lebka ano. Krvavý flák masa stekl po skle k zemi. Rozhlédl jsem se po autobusu, stařenky mě evidentně fandily. Usmál jsem se na ně. Jedna z nich omdlela. Druhé vypadla z huby protéza, kterou zřejmě úspěšně vydolovala ze sedačky. Dlouho jí v té papule nevydržela, pomyslel jsem si a věnoval se opět výrostkům. Jeden z nich šel po mě s nožem. Takový klasický vystřelovák to byl. Trošku jsem mu pomohl a bodl mu ho do oka. Ten mrkal, když mu vytékal sklivec na klopy kožené bundy. Zatlačil jsem mu nůž víc do lebky. Už nemrkal. Jeho jediné oko zůstalo v hrůze otevřené. Svezl se mě k nohám. Jen tak nechtěně jsem ho kopl do hlavy. Čepel se zlomila a zbytek nože odletěl pod sedačky. Nikdo ho nehledal, prázdné oko se zavřelo. Zůstávali tři. Dva se na mě vrhli hned. Dlouho nežili. Rozdrcené lebky jsou dobrý důvod k úmrtí. Podíval jsem se na toho posledního. Neudržel stolici. Zhnuseně jsem ukončil jeho trápení s vyměšováním a požádal řidiče, aby otevřel dveře. Všichni zpacifikovaní chuligáni si za jízdy vystoupili. Je pravda, že jsem jim musel pomoct, protože toho sami nebyli schopní, ale co bych pro tu naši mládež neudělal. Zbylým cestujícím jsem vrátil to, co jim bylo uloupeno, pohodlně se usadil na zadní sedadlo, a zaposlouchal se do řevu Mille Petrozy.

 

sipky-krve-002.gifsipky-krve-001.gif