s17.
Vlastně už ani jiné jméno nemá, nějak se vžilo tohle. Otevřela jsem oči a podívala se na Kreatora. Stál mlčky vedle a pozoroval mě. Dřív jsem si toho nevšimla, ale znovu měl v očích ten zvláštní pohled, co jsem u něj už jednou viděla, tu noc, kdy mi vlkodlak roztrhl blůzku a on mi galantně půjčil svou bundu, byla mi tehdy tak absurdně velká, že jsem myslela, že se v ní utopím. Ale byla cítit jako on. Nikdy bych to nepřiznala, ale jeho vůně se mi líbila. Stáli jsme tam a pozorovali se, já čekala na jeho tah, on na ten můj a pak… Správně, zavírací doba, z Mantichory odcházeli tři silně podnapilí spoluobčané města královéhradeckého. Ti se zase předvedli, ten odér byl cítit až k nám. Laciná vodka a rum, ani pořádně pít neumí. Olízla jsem si suché rty a levou rukou odsunula vlasy z obličeje za ucho. „Je deset, možná bychom se mohli podívat dovnitř.“ Navrhla jsem. Kreo přikývl a odkašlal si. „Jak to provedeme?“ Zeptala jsem se ho. „Já nevím, možná bys mohla, já nevím, hrát dámu v nesnázích, snad?“ Odpověděl. „Jednoduchý plán, to by mělo fungovat.“ Řekla jsem, a přetrhla si jedno ramínko u šatů. „Snad to půjde zašít.“ Zamumlala jsem. Pozoroval mě. „Možná bys mohla ještě, podpatek?“ Navrhl. „Boty ne, víš, kolik mě stály???“ Kategoricky jsem odmítla ničit svoje nové boty. „To byl jen návrh. Nečerti se.“ Dal ruce před sebe jako bych mu snad chtěla ublížit. Chytila jsem ho. „Poval mě.“ Přikázala jsem. „Cože?“ Zeptal se, jakoby nechápal. „Poval mě, nemůžu tam přijít jen s jedním přetrženým ramínkem, je to sice hlídač, ale rozhodně nebude tak pitomej…“ Znovu se na mě podíval. „No nejsem si jistý, ve tvojí přítomnosti jde rozum stranou.“ Podotkl, ale udělal, co jsem po něm chtěla. Povalil mě na prašnou zem. A já na té zemi dobrých pár minut jen bez hnutí ležela. Kreator nic nenamítal, kdy naposledy se mu naskytla taková příležitost? Nakonec, ale promluvil. „Možná bys sebou měla trochu, mrskat?“ Pouze jsem přikývla, nevěřila jsem si natolik, že bych byla schopná dát dohromady souvislou natož logickou větu. Pohnula jsem se pod ním. Bylo to těžké, pokuste se vymanit zpod dvakrát takového chlapa, než jste sami, a pak mi něco říkejte. „Au, moje záda.“ Zasyčela jsem, když jsem si do zad zarazila kamínek. „To bude, sakra vydřený.“ Nadávala jsem. „Chtěla jsi to.“ Řekl a ještě víc mě přitlačil k zemi. „Hraješ si na Alfa samce?“ Popichovala jsem ho. „Jestli chceš, tak ti toho Alfa samce ukážu.“ Zašeptal mi do ucha. Na sucho jsem polkla. „Sakra.“ Vydechla jsem, když zavřeli i restauraci U Lva. „Tak jo, to stačí, slez.“ Pomohl mi na nohy a já si upravila zašpiněné šaty.