Jdi na obsah Jdi na menu
 


s11.

 

Je to eliptický trenažér Christopeit Sport, ale já mu říkám Chris, protože už je téměř jako člen rodiny. Zažila jsem s ním dobré i špatné a každý den se s ním mořím nejméně půl hodiny abych si udržela postavu i svaly. Už mě totiž nebavilo neustále se dřít v posilovně s trenérem, co na vás jen ječí „Jeď, pořádně zaber!“ Tak jsem zainvestovala několik tisíc do profesionálního cvičebního stroje. Zapnula jsem notebook a počkala, až najede, měla jsem v plánu zkontrolovat e-maily a pak relaxovat s dobrou knížkou a vychlazenou krví. Krom typických spamových zpráv, které mažu, bylo i pár e-mailů na které bylo potřeba odpovědět. A pak jeden, který jsem rozhodně nečekala. Tu adresu jsem si moc dobře pamatovala, ale nemyslela jsem si, že ji ještě někdy uvidím. Patřila totiž někomu, koho jsem považovala za mrtvého, bývalému mistrovi klanu. Kreatorovi. Mohla jsem předpokládat, že ten masakr přežil. Ale i tak mě to překvapilo, co asi mohl chtít, po takové době? Otevřela jsem emailového klienta a zprávu si přečetla. Chtěl znovu vybudovat nový klan, chtěl se se mnou sejít. V mém městě, v mém teritoriu, na hlavním nádraží Hradec Králové. No, vlastně proč ne, když už pojede takovou dálku z Moravy až do Východních Čech, alespoň si poslechnu co má na srdci. Odepsala jsem, že ho tam, v určitý den a hodinu, budu čekat. Vypnula jsem počítač a moje myšlenky se znovu zatoulali ke Kreatorovi. Ano, byli jsme v jednom klanu, ano byla jsem jeho zástupkyně, ale po takové době jsem předpokládala, pokud vůbec přežil, což bylo teď jisté, že musel založit další klan a měl další členy, říkala jsem si, že na mě musel zapomenout a on mi napsal tenhle email. Ještě teď mám v živé paměti jeho zvláštní pohled, když mi vlkodlak roztrhl blůzku. „Co si vezmu na sebe?“ Problesklo mi hlavou. Přešla jsem k šatní skříni a prohrabala ji. „Páni, tohle ještě mám?“ Podivila jsem se, když jsem vytáhla jedno tričko, které už jsem na sobě neměla nejméně dva roky. „Vidím to tak, že budu muset zase udělat generálku, vyřadím staré oblečení a na charitu s ním, alespoň budu mít důvod nakoupit si nové.“ Pro sebe jsem se usmála, nakupování nového oblečení mě vždycky bavilo. Nakonec jsem vybrala letní světle modré šaty se špagetovými ramínky a s délkou těsně nad kolena. V takovém vedru si nic delšího brát nebudu. Kriticky jsem koukla do zrcadla na chodbě a zapřemýšlela co ještě. Kosmetika, manikúra, kadeřnice, na kosmetiku jsem objednaná až příští týden, to ještě vydrží, bledě modré drápky mám taky celkem nové a neodrostlé, a kadeřnice mě čeká za měsíc.
 
 

sipky-krve-002.gifsipky-krve-001.gif