Ano, počítal jsem s tím, ale budeš si je muset vybojovat. S každým z nich se utkáš osobně a pak se rozhodneš.“ Řekl velmistr. Moc se mě to nelíbilo, nejsem zápasník, ale střelec. Odmítnout se to nedalo. Odporovat velmistrovi je nerozum. „Dobře, kdy začneme ?“ zeptal jsem se a doufal, že nejdřív zítra. „Hned“ potěšil mě velmistr. Radostí jsem se málem složil.
Otevřely se velké dveře na druhé straně haly a vstoupila malá upírka s kocourem v náručí. Mile se na mě usmála, pohodila hlavou a dlouhé, hnědé a vlnité vlasy zavlály jako hříva. „Docela šikovná holka,“ pomyslel jsem si. Mile jsem se na ni usmál, ona se usmála na mě a hodila mě kocoura do ksichtu.
No to bylo peklo. Tak hnusnou a nedobrou potvoru jsem ještě neviděl. Jsem upír, jsem hodně rychlý, pro člověka téměř nepostřehnutelný, ale proti této pekelné mrše jsem nějak nestíhal. Pracka, drápy, úhyb, drápy, úhyb. Sílu to mělo jak býk a rychlé to bylo jak kobra. No prostě tvujtabl zvíře. Sakra, co je to za zmetka ?! zařval jsem překvapeně.
„To je Oro Basted, můj bengálský zlatý kocourek. Seznamte se,“ řekla malá upírka. Kocourek se mě zakousl do nosu. Vyvalil jsem oči. Kocourek taky. Stín vyletěl z pouzdra a zapíchl se chlupaté obludě do ucha. Moc nechybělo a ustřelil jsem tomu hajzlíkovi hlavu. Mrknul jsem na upírku, mířila na mě kuší. Zajímavé, asi netuší, že šipce z kuše dokážu uhnout. Ba co víc, dokážu ji chytit v letu. Ale co když to ví a není to obyčejná kuše a obyčejná šipka ? To by mohlo jít do extrému. Upírka se usmála ještě víc. „Pojď ke mně Oro.“ Pokynula chlupatému obluďákovi. Ten povolil skus a skočil paničce na rameno. Jako Baba Jaga s kocourem, pomyslel jsem si.
„Jmenuji se Carisma a s mým kocourem jsi se zrovna seznámil,“ představila se upírka. Líbila se mě, její kocour ne. Asi to nějak vycítil, seskočil Carismě z ramene, pomalu ke mně došel, začal se mě otírat o nohu a tiše zapředl. Zůstal jsem stát jako blbec a nevěděl co mám dělat. Pak mě to docvaklo.
„Beru je“ řekl jsem do placu plného očekávání. Kocour mňoukl a skočil Carismě zpět na rameno.
Velmistr přikývnul na souhlas. „Moudré rozhodnutí,“ dodal. Carisma došla ke stolu, nalila dva poháry krve. Jeden mě podala. „Na spolupráci“ řekla a obrátili jsme poháry s rudou tekutinou do sebe. Okamžitě jsem ucítil jak mnou prostupuje síla. Krev je krev, k tomu není co dodat.
Velké dveře se znovu otevřely. A znovu vešla ženská. Ještě že bez nějaké kousavé a škrábavé potvory po boku. Dlouhé havraní vlasy jí padaly až na záda. Ladným krokem došla až ke mně, kukla na mě svýma uhrančivýma hnědýma očima a střelila mě facku, že mě sopel zalepil půl hlavy. Hezké seznámení, pomyslel jsem si naštvaně a chytil ji pod krkem. Zvedl jsem ji dvacet čísel nad zem a chystal se ji rozmáznout o zeď. Omotala se mě kolem ruky a kopla mě do zubů. Pěkně mě to v hubě zavrzalo. Když tě nemůžu hodit, tak tě omlátím o zeď, mrcho jedna. Bleskově jsem ji na ni narazil.
Omítka to nevydržela a začala opadávat. V ženské zapraštěly polámané kosti a svezla se na zem.
Nijak ji to však nezabránilo v dalším útoku. Podmetem dostala na zem i mne a úderem malíkové hrany mě přerazila hrtan. Úder lokte do obličeje jí vylepšil macke up. Vyskočila zpět na nohy a než jsem se zvedl, kopla mě do žaludku. Trochu to ve mně zabublalo a zase jsem se složil. Zřejmě ji to neuspokojilo, tak mě ještě na zemi kopala do hlavy. Bránil jsem se co to šlo, ale všechny údery a kopy jsem nevykryl. Při dalším kopu se mě podařilo jí chytit nohu. Zlomil jsem jí ji v kotníku. Než došlápla, zlomil jsem jí druhou nohu v koleni. Spadla zpět na zem a šla po mě rukama. Vůbec ji nenapadlo, že by se mohla vzdát. Jak jsme se tak váleli v krvi po zemi a snažili se jeden druhého eliminovat, podařilo se jí mě nasadit kravatu. Na rozdrcený hrtan to není nic příjemného. Snažil jsem se sevření uvolnit, ale nešlo to. Baba jedna, měla sevření jak svěrák. Ženská, neženská, musím se z toho dostat a to velice rychle. Začínal se mě kalit zrak. Trefil jsem ji na plno pěstí mezi oči. Bylo to sice přes ruku, ale stisk povolil. Podíval jsem se na ni s tím, že odhadnu další její úder. Měla nos jak čenošský boxer, rozťáplý a zlomený. Tekla z něj krev. Obličej byl po úderu loktem taky hezky vylepšený. Polámaný hrudník a zlomené obě nohy. Hezký pohled na mladou dámu. Začal jsem se smát. Nechápavě na mě vytřeštila oči, jestli jsem se nezbláznil. Jak tak na mě hleděla, žačala se smát taky. Musel jsem vypadat nějak podobně. Tak jme tam seděli na zemi v kaluži krve a chechtali se jak dva blázni.
„Já jsem Berkáčková“ řekla po chvíli, když smích odezněl. „ Vítej v mém klanu Berkáčková,“ odpověděl jsem a věděl, že pro klan bude velkým přínosem.
Carisma k nám došla a podala každému pohár krve. „Jste se teda pěkně zřídili,“okomentovala naše vizáže. „Vypijte to, rychleji zregenerujete a Kreator to bude ještě hodně potřebovat.“
S vděčností jsem pohár přijal a kopnul ho sebe. Velmistr se spokojeně usmíval. Musel se dobře bavit.