Jdi na obsah Jdi na menu
 


 

Šli jsme každá skupina z jedné strany cesty. Všude kolem ní bylo hodně křoví, tak nás bylo těžší odhalit. Plížili jsme se téměř neslyšně, tedy alespoň pro člověka. Vlkodlak už by jistě něco větřil.
K Lačnovskému kostelu jsme se dostali bez problémů. Zajímavé, ani vlkodlaci nějak nemusejí kostely.
Asi jim nešmakují černoprdelníci.
Pokračovali jsme podél cesty dál, k Lačnovským rybníkům. Jsou celkem tři, tak je budeme muset kolem břehů prozkoumat. Břehy kolem rybníků jsou porosteny vysokou seschlou trávou a kolem vodní plochy jsou vysazené vzrostlé vrby. Teď jsme zase v nevýhodě my. Nevidíme tam, ale jsme vidět. Moje skupina to vzala zprava, Drachusova zleva. Pronikli jme mezi stromy, abychom srovnali nevýhody a tiše se kradli podél břehu.
Letící silueta zlostné bestie prořízla oblohu. V poslední chvíli jsem stačil uskočit stranou a poslat za ní pár kulek. Sice jsem se trefil, ale zas nějak moc jsem rozběsněnému vlkodlakovi neublížil. Ten pokračoval ve svém smrtícím skoku. Zaskočená Adrasteia už uhnout nestihla. Měla však štěstí, že ji mohutná tlapa zasáhla až na konci skoku při dopadu. Ostré drápy ji sekly přes hrudník.
Čas se zastavil …
Drápy ostré jako břitvy prořízly pevnou koženou bundu, teplý svetr i košilku a odhalily Adrasreino dmoucí se poprsí. Bylo vskutku na co se dívat. Adrasteia zrudla vzteky. Vlkodlak, když si uvědomil co provedl, stáhnul ocas mezi nohy , ve strachu se přitisknul k zemi a tiše zakňučel. Kdyby dostal tu možnost, raději by spáchal sebevraždu. Nedostal ji. Čas se zrychlil. Ani jsem si nestihnul všimnout, co se pořádně stalo, z vlkodlaka zůstaly jen roztrhané kusy masa, trocha chlupů a kaluž krve.
Adrasteia si přidržovala zbytky bundy přes prsa a vyzývavě se po nás rozhlédla. Nikdo to raději nekomentoval i když za své vnady by se vůbec nemusela stydět. Půjčil jsem jí svou bundu. Vděčně ji přijala a hned si ji oblékla. „ Jestli o tom jen ceknete, tak budete závidět tomu vlkodlakovi jeho rychlou smrt,“ poznamenala jen tak mimochodem.
Potutleně jsem se usmál do tmy. Viděla to a šlehla po mě pohledem. Slabší lidské povahy by po tom pohledu zemřely na infarkt.
Ke vší smůle ten můj úsměv viděla i Morgana. Po jejím pohledu jsem k tomu infarktu neměl daleko.
„ Pokračujeme !“ Zavelel jsem a vydali jsme se k druhému rybníku.
Z druhé strany jsme zaslechli nějaký hluk a následně pár tlumených výstřelů. Pravděpodobně další blechatá potvora. Tak černoprdelníci jim nevoní, zato rybářem nepohrdnou. A takový rybář umí taky dobře smrdět. Hlavně po kuchání ryb. Třetí rybník jsme prošli bez komplikací a spojili se s druhou skupinou. Stuart si všimnul mé bundy, do které se Adrasteia oblékla. Vypadala v ní, jak strašák do zelí. Bunda jí byla velká a Adra se v ní ztrácela. „ Snad ti nebyla zima Maličká ?“ zeptal se jí provokačně. „ Mohlas říct, já bych tě zahřál,“ pokračoval bez ostychu a ještě se na ni drze zakřenil.
Maličká postava ve velké kožené bundě nevěřícně vytřeštila oči. „ Kdyby chtěla zahřát, tak by řekla mě,“ vložil se do toho Drachus. „ My patříme k sobě, že jo ?“ zaculil se na Adru.
„ To bych raději zmrzla než se od vás nechat zahřívat,“ konečně po delší době kontrovala Adrasteia.
„ Ale no tak Maličká, eskymáci se taky zahřívají,“ nedal si pokoj Stuart. „ Já ale nejsem eskymačka, jsem upírka a jestli s tím neskončíte, tak vás nakopu do … však vy víte kam.“
Mordas nevěděl.
„ Měli jste nějaké problémy ?“ Zeptal jsem se, abych odvedl řeč jiným směrem „ zaslechl jsem
střelbu .“  „ Nic moc, věděli jsme o něm ještě než stihnul zaútočit. Asi nějaký mladý nezkušený vlček.
Vy jste to zřejmě měli horší.“ Odpověděl Drachus a hodil okem po Adře. „Horší to dopadlo s tím vlkodlakem a jestli chceš říct, že si to umíš představit, tak věř, že neumíš. Ani já pořádně netuším, co se s ním stalo a to jsem byl u toho,“ odvětil jsem. To, že jsme spolu s ostatníma chlapama sledovali docela něco jiného, tak o tom jsem se raději nezmiňoval. V další cestě už jsme pokračovali společně.
Řeznictví v Lidči byl náš další cíl. Tam to muselo pro vlkodlaky strašlivě vonět. Úplně vidím ty jejich zaslintané dršky. Myslím, že když jim Massacre ustřelí brokovnicí hlavu, tak už slintat nebudou.
Massacre se většinou nějak moc diskusí nezúčastňuje, ale podle toho, co se nám o něm podařilo zjistit, je to docela kanec a ražoň. Žádná ženská si před ním nemůže být jistá svou počestností. Aspoň do doby, než ji přefikne. Do akcí jde taky mezi prvníma. Jednoduše najde cíl, odstraní cíl  ( brokovnice mu to značně usnadňuje ) a má vydělané.
Potom zaleze k některé do pelechu a je mu hej. Správný životní styl. No schválně, co mu chybí ?

předcházející stranadalší strana