Jdi na obsah Jdi na menu
 


 

„Tak jo, posaďte se po dlouhé cestě, zadechnite a půjdem na to.“ Zazubil se na příchozí Fagoris.
„ A ne aby  jste to přehnali jak Mordas posledně. Ten se před poslední akcí  schlastal tak, že kdyby to šlo, tak umřel na otravu alkoholem. A taky to nevypadá dost dobře, když se při akci motáte, nebo padáte na hubu.“ Varoval jsem je s úsměvem na rtu. Jediný Mordasův problém je, že ať pije nebo ne, vždycky vypadá, jako  kdyby měl tak čtyři promile stabilně. No jo Mordas, náš šílený vědátor, většinou vlkodlakům zpestří jejich poslední sekundy nějakou fajnovou explozí …
Ještě dnes rád vzpomenu, když Mordas připlácl vlkodlakovi na prdel C čtyřku, zamával mu, ozvala se rána, vlkodlaka předběhla jeho vlastní zadnice a pak se rozběhl do všech světových stran. Pochybuju, že se jeho náhradní díly, roztroušené v dalekém okolí, ještě někdy setkaly.
„ Kdo ví, s čím nás překvapí dneska,“ pomyslel jsem si a přistihl se, že se na to docela těším. Něco podobného jako Mordas, je naše mladičká Seraphinka. Ta si zase libuje v chemických pokusech na chlupatých bestiích. Její nejdůmyslnější zbraň, Vlkodlačí šampon proti parazitům, dokonale vyřeší jejich problém s blechami. A náš problém s vlkodlaky. Šampon je dokáže do deseti vteřin rozpustit.
Obzvlášť impozantně to vypadá u vlkodlaka v běhu …
Jo, chemická škola dělá divy a když to někoho baví, tak se to dá i dobře zužitkovat. Seraphinku to baví hodně. A praxe má taky víc než dost.
Mezi tím se Stuart chopil flašky, pouléval do sklenic, každý jsme si jednu vzali a zahučel : „ Na dnešní lov !“ Obsah sklenic zmizel v našich hrdlech. Přípitek to byl stručný a jasný ( aby ho pochopil i Mordas ), takové má Stuart rád. Mordas je má taky rád, hlavně proto, že se u nich pije.
Ještě chvilku jsme poseděli, pokecali, zavtipkovali, vyměnili si nové informace a zavolal jsem je k nastudování mapy okolí a strategie.
Podle našich informací se vlkodlaci usídlili za vedlejší vesnicí v Čertových skalách. Odtud se pak vydávali do vesnice na lov. Za noci se nebáli ani na veřejná místa, jako například dolů silnicí k obecnímu úřadu, základní škole, potom kolem řeznictví k Lačnovským rybníkům, kde si občas pochutnali na místních rybářích a pak se bez zábran potulovali i kolem kostela a bárskdy byli spatřeni i na Pastvinách. Jejich výlety si u místních i přespolních obyvatel vyžádaly krvavou daň.
Když jsem se ujistil, že všem kromě Mordasa je všechno jasné, vyzval jsem klan k přípravě na odchod do akce. Do pěti minut jsme byli připraveni před hospodou.
Venku u byla tma jak v …, však vy víte kde, měsíc a hvězdy nebyly pod těžkými mraky vidět. Schylovalo se k sněhové nadílce. Morgana měla pravdu. Ta se v počasí nemýlí. Na rozdíl od předpovědi počasí našich slavných meteorologů a rosniček. Ti ani netuší, jaké počasí bylo včera, ne tak dnes nebo nedej bože ( tvuj tajbl, zas to slovo ), příští týden.
Rozdělili jsme se do dvou skupin. Adrastei, Mordasovi, Flaminiovi, Massacrovi a Morganě jsem velel já.
Stuartovi, Fagorisovi, Seraphině , Bijcovi a Dariovi velel Drachus.
Šli jsme k Lačnovskému kostelu. Vzdálenost mezi našimi skupinami byla tak dvě stě metrů. Začalo sněžit. Jako na zavolanou. Zatím všechno vycházelo. Místní obyvatele jsme v tuto noční dobu nepotkávali. Po útoku vlkodlaků na místní komunitu se báli vycházet po setmění ven. Policie byla bezradná a v podstatě i bezmocná. Vykládejte někomu, že jste narazili na vlkodlaka. Veškeré útoky se tedy přisuzovaly místní divoké zvěři. Z počátku si to hrdinsky na starosti vzali místní myslivci, ale když se počet členů mysliveckého sdružení rapidně snížil, s radostí to přenechali policii, která od toho tradičně, dala ruce  pryč. Jejich oblíbené „ Pomáhat a chránit,“ platí pouze v době, když se nic neděje.
A co teprve když je někde nějaká mela, tak to strategicky přijedou až je po všem, co kdyby nějakou náhodou, taky jednu schytali ? Bych se ani nedivil, kdyby to náhoda nebyla. Dokonce i ty pitomé zloděje si musíme chytat sami. Nevím čím to je, ale policajty nemám rád. Podle mě je to banda darmošlapů. Takové bych házel vlkodlakům k večeři a ještě by stát ušetřil na výslužném.
Těch myslivců byla ovšem škoda. Znáte to : Co myslivec, to alkoholik. Co rybář, to alkoholik. Co alkoholik, to Mordas.
Každý z nás je dobrý v něčem jiném. Já jsem například solidní střelec. Lásku ke střelným zbraním jsem objevil už v dětských letech. Nevěřili by jste, co všechno dokáže napáchat taková obyčejná vzduchovka. Stačí tisíc diabolek a sejmu i metrákového chlapa. Ale musím přiznat, že rána pažbou přes zuby je podstatně rychlejší a účinnější. Dnes mám u sebe dvě pistole ČZ 75 SP-01 Shadow. Samozřejmě, že střelivo má stříbrné kulky. Umím střílet i obouruč, já tomu říkám stereo. A k vlkodlačí smůle, málo kdy se minu. S láskou jsem pohladil své dva Stíny v kožených pouzdrech u pasu.
 

předcházející stranadalší strana